I když to vypadá, že absolutní moc nad naším životem má naše mysl, není to tak docela pravda. Vědomá mysl může ovládnout určité pocity, ale neplatí to v případě podvědomí a nevědomí. Ty jsou řízeny pocity. Co mají na starosti jednotlivé části naší mysli?

• Vědomí 

  Naše mysl má různé úrovně, něco jako dům s různými patry. V horním patře přemýšlíme, například se rozhodujeme, kam půjdeme na výlet nebo jaké oblečení si vzít. Tomu se říká naše vědomá mysl, protože jsme si vědomi toho, co děláme a co si myslíme.

• Podvědomí

Další patro níže se nazývá podvědomí. Je to místo, kde náš mozek ukládá věci, na které nemusíme neustále myslet, jako je chůze nebo řízení auta. Nemusíme na tyto věci myslet vědomě, protože náš mozek se již naučil, jak je dělat, a uložil informace do našeho podvědomí.

• Nevědomí

Spodní patro se nazývá nevědomí. To je místo, kde náš mozek ukládá věci, které si vědomě neuvědomujeme, jako jsou sny nebo naše nejhlubší obavy a touhy a také jsou zde uložena hluboká traumata.

Podvědomí

Je to zvyková mysl - naučené činnosti, a také naučená přesvědčení, která jsou u většiny lidí z více než 60% negativní.

S podvědomou myslí je možné komunikovat, děláme to každý den:

• když se na něco snažíme vzpomenout → pátráme v podvědomí
• když se chceme naučit něco nového → ukládáme to do podvědomí
• když se nad něčím zamýšlíme → hluboká přesvědčení, která máme v podvědomí uložena

Nevědomí

Nemáme vědomou kontrolu nad našimi nevědomými myšlenkami a pocity, protože jsou skryté naší vědomé mysli. Během našeho dětství jsme sbírali mnoho různých zážitků, které formovaly přesvědčení, strachy a nejistoty, které si neseme dodnes. Většinu těchto vzpomínek si však nemůžeme vybavit. Jsou to nevědomé síly, které řídí naše chování.

Většina pocitů je registrována v nevědomí. Když se dostaneme do kontaktu se svými pocity, vstupujeme do nevědomí - a v těchto chvílích můžeme naše nevědomí ovlivnit i my sami vědomě.

Nemůžete vědomě říkat nevědomí, co má dělat. Pokud jste byli od dětství naprogramováni, že jste špatní nebo nežádoucí, pokusit se vědomě tento program změnit nebude fungovat. Pokud jsou přesvědčení nebo touhy vědomé mysli v rozporu s programy nevědomé mysli, nevědomí vždy vyhraje. Nevědomí podkope i ty nejlepší snahy zahájit změnu. Mluvíte se špatnou částí mozku. Trauma v dětství je primárně zaznamenáno v pravé hemisféře mimo vědomé uvědomění. Pravá hemisféra mozku nerozumí slovům, jejím jazykem jsou emoce. To je také důvod, proč mohou být afirmace a pozitivní myšlení bez procítění neúčinné.

Když zatlačíte do nevědomí to, co vám připadá příliš nebezpečné, než abyste to připustili do vědomí, nemáte k tomu vědomě přístup. Je to nedobrovolná reakce, protože představuje psychologický obranný mechanismus a všechny takové sebeochranné postupy jsou instinktivní, fungují autonomně a (ať už v dobrém nebo špatném) nutí k vašemu chování. Navíc se obvykle zakořenily, když jste ještě dítě, s vaší mentální kapacitou a úsudkem vážně omezeným. Abyste tedy lépe porozuměli svému nevědomí, je potřeba pochopit, že toto je část vaší bytosti, která potlačuje extrémně nepříjemné vzpomínky nebo je před vámi skrývá.

Vaše obrana bohužel nestárne jako vy. Zůstává fixní v čase. Má svou vlastní vůli a energii, aby vás i nadále chránila - reagujete tedy stejně, jako jste to dělali například v 5 letech.

Jaký je tedy rozdíl mezi podvědomím a nevědomím?

1) Příklad nevědomého traumatu

Hana má potíže ve vztahu. Velmi se bojí opuštění. Když dojde k hádce, začne být nejistá a upozadí všechny svoje touhy, jen aby zůstali spolu. Třese se po celém těle, je jí mdlo a není schopna se vůbec uklidnit. Vůbec nerozumí tomu, co se děje, jen má hrozný strach.

Příčina je v nevědomí - pokud je příčina této reakce naprosto neuvědomovaná, jde o hluboké trauma z dětství, v tomto případě opuštění Hany jejím otcem ve čtyřech letech, kdy se rodiče rozvedli. Uvedená situace v Haně nevědomky probouzí ty stejné hrůzné pocity opuštění, strachu, úzkosti, zoufalství a bezcennosti. Bolí ji srdce a připadá si ztracená. Tyto stejné pocity se objeví vždy, když je ve vztahu nějaká hádka nebo krize, Hana ale vůbec netuší, proč tyto pocity má a už vůbec neví, co s nimi.

2) Příklad podvědomého psychického poranění

Petra zjišťuje, že vůči své dospívající dceři cítí určitou žárlivost. Přesto neví proč. Když o tom přemýšlí, začnete si uvědomovat, že tento pocit pramení z toho, že jí vadí, že má mnohem více příležitostí a výsad než ona v jejím věku.

Příčina je v podvědomí - pokud si je Petra schopna vybavit tyto pocity v dospívání, kdy jí rodiče určité věci zakazovali, jsou uloženy v podvědomí. Petra ví, že to bude asi příčina její žárlivosti, zloby a rozmrzelosti, ale neví, jak se těchto pocitů zbavit.

Práce na sobě je potřeba na všech úrovních

Mnoho programů redukujících stres, nabízených v dnešní době, často neřeší základní příčinu. Spíše než odstranit příčiny samotného stresu se pokoušejí zmírnit účinky stresu, nebo se soustřeďují na vnější události. Je to jako snaha snížit horečku bez řešení infekce. Zdroj “stresu” je ve skutečnosti vnitřní; není vnější, jak lidé by rádi věřili. Pro úzkostného člověka je tenhle svět děsivým místem. Pro hněvivého člověka je to chaos, vyvolávající rozmrzelost a frustraci. To, co držíme v sobě, zabarvuje náš svět. Základním pravidlem je, že se soustřeďujeme na to, co jsme potlačili.

Podíváme-li se na lidský život důkladněji, uvidíme, že je to v podstatě neustálá důmyslná snaha uniknout našim vnitřním obavám, které se promítají na okolní svět. Většina lidí během celého života svoje pocity potlačuje a snaží se před nimi uhýbat. Potlačená energie se tedy hromadí a hledá možnost se projevovat → což se děje prostřednictvím psychosomatických potíží, psychických (emocionálních) potíží a přehnaného emočního jednání v mezilidských vztazích.

Je potřeba pracovat se svou vědomou myslí, se svým podvědomím, i se svým nevědomím:

• Pracovat se svým vědomím na budování návyků, které se později stanou našimi automatickými podvědomými podporujícími návyky, namísto starých sebedestruktivních.
• S podvědomím je vhodné pracovat na uvolnění uvězněných emocí z minulosti, které ovlivňují naše myšlenky, pocity i chování a také na změně negativních podvědomých přesvědčeních.
• S nevědomím je potřeba pracovat na postupném odstranění hlubokých traumat.