Co ovlivňuje 95% Tvého wellbeingu?

Přála by sis zlepšit svůj život?

Být zdravá, spokojená, sebevědomá?

Určitě se tedy snažíš pro to něco dělat. Jako první věc začneš dodržovat správnou životosprávu:

• Dostatek spánku 
• Zdravě jíst
• Mít nějaký fyzický pohyb
• Pobývat v přírodě
• Být co nejvíce pozitivně naladěna

A pak Ti začne připadat divné, že toto všechno děláš a stejně se necítíš dobře. Většinou pak:

• V případě fyzických zdravotních potíží začneš navštěvovat doktory
• V případě psychických potíží, například úzkostí a depresí, vyhledáš psychologa a nebo začneš meditovat
• Začneš číst seberozvojovou literaturu, knihy o psychosomatice, ...

Ale akorát se motáš ve stále stejných potížích a nemůžeš přijít na to, co máš tedy dělat, aby Ti bylo fajn a Tvůj život Tě naplňoval...

Ale co když je to všechno ještě trochu jinak? 

Položila sis někdy otázku, co vlastně řídí Tvůj život? Možná tušíš správně - JE TO NAŠE MYSL. Ale 95% naší mysli tvoří podvědomí a nevědomí. 

Co je tedy to, co ničí Tvůj život?

Z 95% to jsou Tvoje PODVĚDOMÉ a NEVĚDOMÉ negativní programy

Je načase začít pracovat s tím, co má největší podíl na tom, že Tvůj život nestojí za nic.

Hádám, že se snažíš starat o své fyzické tělo - super, jen tak dál. Možná i pravidelně medituješ a Tvá vědomá mysl je tedy více soustředěná v přítomném okamžiku - super, jen tak dál! Snažíš se v sobě vyznat a tak čteš různé knihy, jak vědomě zlepšit svůj život - super! Ale - to, co má největší dopad na Tvou pohodu a zdraví, úplně ignoruješ.

Snažíš se starat o domácnost, rodinu - aby všechno bylo v pořádku a uklizené, ale nestaráš se o to, co je zdrojem síly a energie, aby tohle všechno fungovalo. Když budeš mít skutečně uklizeno ve svém nitru, z Tvého nitra bude vycházet harmonická sebevědomá a spokojená energie. Teprve potom můžeš dát ostatním, i sama sobě, co v Tobě skutečně je. Ať máš jakékoliv potíže - krátce, nebo už velmi dlouho, fyzické, nebo psychické, na tom nezáleží.

Díky energetické práci se Ti postupně bude měnit Tvá frekvence (protože všechno je energie, i my sami). Ze zmatené, třeba i nemocné, nejisté ženy plné strachů se začneš měnit v harmonickou osobnost s jiskrou a hlubokou sebedůvěrou. 

Jak to můžu vědět? 

Stává se Ti, že Tě někdo nebo něco zraní tak, že jsi jako v pasti a nedokážeš se uklidnit a pořád Ti to běží v hlavě?

A víš, že toto má svoji hlubokou příčinu, kterou je možné řešit, aby určité situace už nezpůsobovaly Tvoji hlubokou bolest?

Ať už se jedná o situaci, ve které Tě někdo ponížil, nebo která v Tobě vyvolala hlubokou obavu a úzkost, nebo pocit bezmocnosti, anebo jakákoliv jiná emoce jako např. pocit bezcennosti, zrady, opuštění, zloby, nejistoty nebo zoufalství, všechny mají jedno společné. Mají svoji skutečnou příčinu hluboko v nevědomí, která má svůj počátek v nějakém traumatu z dětství. Tato situace v Tobě zanechala uvězněné emoce a hluboké emoční bloky. Tvoje pozdější prožívání a celý Tvůj další život je ovlivněn tímto nepříjemným prožitkem, který vytváří Tvůj filtr vnímání. Uvedu příklad: Žena, která byla ve třech letech emočně silně poraněna rozvodem rodičů a nevěrou, bude v celém svém dalším životě velmi bolestně prožívat jakoukoliv neshodu v partnerství, vždy bude jako obrovská hrozba stát tento dávný zážitek, který je ale natolik silný v jejím nevědomí, že ovlivňuje celý její život. Vykládá si partnerovy záměry zcela jinak a nevědomě proti sobě, než žena, která měla dětství nepoznamenané touto zradou a opuštěním. Její vlastní sebehodnota byla v raném dětství poraněna nebo úplně zničena a ona se po zbytek života bude vnímat takto negativně. Tyto negativní emoce a neadekvátní sebehodnocení  nakonec vedou k větším psychickým a také fyzickým potížím. 

Jaký smysl mají naše EMOCE?

Naše emoce jsou totiž ve skutečnosti komunikačním prostředkem naší vnitřní bytosti - naší Duše. Je to vpodstatě naše vnitřní vedení, které je nám k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Naše vnitřní bytost k nám stále promlouvá a pokud cítíme negativní emoci, pak to, na co myslíme, nebo jaké přesvědčení máme, nám škodí. 

Emoce cítíme v těle a tělo nedokáže lhát. Pokud se nějaký zážitek dotkl nějakého bolavého místa uvnitř nás, ucítíme v těle negativní emoci. To je poselství vnitřní bytosti, že tady mám něco nezpracovaného z minulosti, tady si nedáváme, co je potřeba. A na tom je potřeba pracovat, uvolnit to v našem podvědomí, nebo nevědomí. 

Dám Ti příklad: Jsem žena, které je 35 let, jsem bez partnera a zoufale toužím po kvalitním vztahu, ale všichni partneři mě zklamali, takže už mám pocit, že si nikdy nenajdu svou spřízněnou druhou polovičku. Potkám nějaký pár a snažím se jim to přát, ale cítím se bezcenně, poníženě, smutně a vztah jim prostě závidím. Pokud se snažím těmto pocitům unikat a říkat si, to je v pohodě, přeji jim to, ale uvnitř stejně cítím tyto pocity, pak lžu sama sobě. Tyto negativní pocity jsou totiž ve skutečnosti velmi významné poselství mé Duše, že tady si nedávám nějakou svou hlubokou potřebu - sama sobě ji nedávám! Pokud jsou pocity v rozporu s myšlenkami, pravdu mají pocity. A pokud se budu snažit to přehlížet, maskovat tyto nepříjemné pocity, pustím si film, abych na to nemusela myslet, anebo půjdu večer s kamarádkou a budu se bavit o všem možném, abych tyto nepříjemné pocity zatlačila hluboko - nic se nezmění. 

Skutečný důvod, proč si nemohu najít kvalitního partnera je ten, že sama věřím tomu, že jsem bezcenná a nestojím za nic. Jak bych si tedy mohla najít  partnera, který ve mně uvidí úžasnou, cennou, neodolatelnou ženu? Jsme ve světě, kde platí zákon přitažlivosti - tedy podobné přitahuje podobné. Jediná možnost, jak mít partnera, který si mě bude vážit, je tedy vážit si nejprve sebe sama.

A k tomu je první krok - přiznat si, že si sama sebe nevážím a neunikat tomuto nepříjemnému pocitu. Abych se někam posunula, to první, co musím, je zjistit, kde jsem nyní. Upřímně si přiznat aktuální situaci. Bez toho není možné udělat žádnou změnu. 

Odvaha přiznat si i to, co mě děsí, že je mojí součástí. Přiznat si, že se cítím bezcenně, poníženě, že závidím. Tyto pocity mají svoji hlubokou příčinu v podvědomí a nevědomí - v našem dětství. Všechno, co cítím, má svou logiku a hluboký důvod. Z raného dětství si často neseme hluboké pocity bezcennosti, které ovlivňují celý náš pozdější život. Tyto pocity je možné uvolnit, transformovat. Jak? Speciálním energetickým sezením Vnitřní regenerace. Tvůj úkol je jen upřímně se podívat do svého nitra, a zjistit, co je potřeba a to ostatní vyřešíme na sezení.

Negativní energie z traumatických zážitků je stále v nás, dokud se nerozhodneme ji uvolnit, transformovat. Je čas si v sobě uklidit, uvolnit, co škodí a moci se konečně spojit se svým skutečným já. Protože naše skutečné já se nemůže projevit, pokud jsme plné uvězněných emocí a negativních bloků. 

Co vlastně nejvíce ovlivňuje to, jaké máme sebevědomí?

Je to nevědomá mysl, kdo utváří naši identitu?

Naše identita sídlí v nevědomé mysli – zde jsou všechny naše osobní hodnoty, cíle, motivace a pocity o sobě.

Je to zdroj naší sebemluvy a našeho vnitřního kritika. Je to místo, kde se formují a rozvíjejí naše základní přesvědčení, často prostřednictvím zážitků z raného dětství nebo traumatických událostí. Věci, které představují naše vědomé uvědomění, jsou jen „špičkou ledovce“. Zbytek informací, které jsou mimo vědomé uvědomění, leží pod povrchem. I když tyto informace nemusí být přístupné vědomě, stále mají vliv na aktuální chování. Ve skutečnosti přes 95% našeho dne řídí podvědomí.

Tvé sebevědomí je rovno tomu, jak se chováš Ty sama k sobě. 

Ať už vědomě, nebo nevědomě.

Je možné přeprogramování podvědomé mysli?

Můžeme mít díky tomu větší sebevědomí?

Základní chování, přesvědčení a postoje, které pozorujeme u našich rodičů, a stejně tak i traumatizující prožitky, se v raném dětském věku stávají ‚pevně zapojenými‘ jako synaptické (chemické) neuro-cesty v našich podvědomých myslích. Jakmile jsou "nahrané" do podvědomí, ovládají naši biologii po zbytek našich životů, pokud nedokážeme přijít na způsob, jak je přeprogramovat. Žijeme tak často svůj život na základě přesvědčení, které jsme si vytvořili, když nám bylo například 5 let. 
To není tak dobrá zpráva, že? Dobrou zprávou ale je, že je možné "vnitřní přeprogramování", které může v každém věku změnit naše přesvědčení, i emoce. Toto "vnitřní přeprogramování" je vpodstatě transformace (uvolnění) negativní energie z našich hlubokých vrstev, tedy podvědomí a nevědomí.
Pojďme se podívat na to, jakým způsobem provést změny v podvědomí nebo nevědomí tak, abychom byli více sami sebou, abychom byli sebevědomější a celá naše bytost harmoničtější. Zde je několik metod, díky kterým je možné toho dosáhnout:

Pro hlubší práci, která je často vyžadována, se doporučují různé techniky jako meditace, hypnóza, NLP, desenzibilizace, a také několik, se kterými pracuji i ve Vnitřní regeneraci: PSYCHK®, EMOČNÍ KÓD, TRANSFORMAČNÍ KVANTOVÝ DECH a ENERGETICKÉ SEZENÍ.

Dokud se Tvé nevědomí nedostane do Tvé vědomé pozornosti,

bude řídit Tvůj život a budeš tomu říkat osud.

–Carl Gustav Jung

Pokud chceš opravdovou změnu v životě, je potřeba se zabývat tím, co je v hlubších vrstvách. Postupně je odkrývat a transformovat. Je to vnitřní práce se sebou, díky které začneš měnit svůj vnitřní systém přesvědčení. Změníš i své pocity a chování a změníš i svoji osobitou energii. Nevíš si s tím sama rady? Můžeš začít tady 😊

Důvodem, proč jsem stále hledala metodu, která dokáže efektivně pomoci, byly mé vlastní potíže, trvající desítky let. Protože mi s nimi nikdo nedokázal pomoct (a že jsem toho vyzkoušela - konvenční i nekonvenční způsoby léčby, všelijaké metody, léčitele, atd, atd.). Hledala jsem stále něco, co mě z toho dostane, protože prostě nebylo možné vést aspoň trošku normální život. Měla jsem deprese, úzkosti, častou úplnou paralýzu, rozsáhlé hluboké vyrážky na obličeji, přišla jsem o téměř všechny vlasy, problémy s pravým okem, které stále řezalo a pálilo a vidělo jen mlhu, měla jsem obrovské bolesti hlavy i břicha, nulovou energii, silnou chudokrevnost, šílené hodnoty cholesterolu a vážila jsem 41kg. 

Vlastně to všechno bylo kvůli hluboké sebenenávisti a pocitům bezcennosti, které vznikly z traumatu v dětství. Aniž jsem si to uvědomovala, tak traumata a rány uvnitř mě způsobovaly celý můj život, že jsem měla pocit, že jsem k ničemu, nikdo mě nemůže mít rád, jsem neschopná a šeredná. Já jsem o tom ale vědomě nevěděla, bylo to příliš traumatizující a proto to nevědomá mysl skryla jako obranný mechanismus. Ale i když jsem o tom nevěděla, stále byly tyto trumatizující zážitky mojí součástí. A na světě to je tak, že to, co máme v sobě (vědomě nebo nevědomě), to si přitahujeme i ve fyzickém světě. A proto já jsem si tím, co jsem měla nevědomky v sobě, vytvořila svou nemoc, "díky" které jsem se stala neschopnou, opuštěnou a šerednou verzí sebe sama.

Strávila jsem měsíce neschopna čehokoliv, jen na lůžku a pár kroků po bytě, aniž bych měla sílu jít ven. Roky jsem strávila v "domácím vězení", protože i taková hloupost, jako jít nakupovat, byla tak náročná věc, že jsem byla schopná ji i několik dní odsouvat. Když jsem potom začala chápat, že toto všechno byla vlastně moje nevědomá volba, nebylo zdaleka vyhráno. Dlouho jsem pracovala pouze s myslí - pouze s malým efektem, poté s podvědomím - s výrazně větším efektem. Práce s podvědomím vyřešila moje bolesti hlavy, břicha, problémy s komunikací, snížila moje úzkostné stavy, zlepšila chudokrevnost i cholesterol. Některé problémy ale nezmizely. Dnes už vím, že to bylo tím, že některá traumata z dětství zůstávaly skryté. Až mnohem později jsem objevila, že mnoho potíží pramení i z nevědomí. 

Ani teď se mi to nepíše snadno. Ještě stále si dovedu tak živě přestavit všechny ty úzkosti, pocity studu, apatie, bezcennosti a zbytečnosti, které mě desítky let provázely. Ještě stále vím, jaké to je mít nulovou energii už ráno, být neschopná cokoliv udělat a nevědět proč. Mít problém udělat i takovou banální věc, jako jít koupit chleba.  Sebevědomí prostě neexistovalo. Byly dny, kdy jsem myslela, že zešílím. Dávno jsem za sebou měla období, kdy jsem věřila, že mi pomůže někdo, nebo něco zvenku - doktoři, léčitelé, psychologové, psychiatři. Tomu jsem věnovala tolik času a energie a bylo to úplně bez výsledku. Věděla jsem, že se z toho musím dostat sama. A taky jsem někde uvnitř věděla, že mám tu moc to změnit, že je to všechno jen o energiích a že jsme tvůrci svého života. Ale jak to udělat, to jsem nevěděla. Tyto stavy trvaly neskutečně dlouho a já jsem stále nebyla v o moc lepším stavu. Hodně mi pomohla metoda Emoční kód, která pracuje s podvědomím a na kterou jsem si později udělala i certifikaci. Práce s podvědomím vyřešila moje bolesti hlavy, břicha, ty největší problémy s komunikací, snížila moje úzkostné stavy, zlepšila chudokrevnost i cholesterol. Celkově jsem se cítila lépe. Ale občas přicházely stavy odporu k životu, k sobě, pocit totální bezcennosti, úzkosti, které mi hned po probuzení sevřely celé břicho a dny, kdy jsem úplně apatická a mimo. A stále ty nepříjemné vyrážky, i když snad o něco lepší, než dříve. Bylo to jak na houpačce.

V této době, kdy už jsem byla úplně bezradná a nevěděla, co si s tím nepovedeným životem mám počít, mi přišlo světýlko. A to světýlko postupně sílilo. Najednou to vypadalo, že přece jen z tohoto bodu bude cesta ven. A já jsem začala zjišťovat víc a víc o nové možnosti, která se objevila.

Moje neradostné dny, kdy mi bylo jak psychicky, tak fyzicky zle, trvaly mnoho let a dostat se z těchto stavů byl opravdu běh na dlouhou trať. Když mi přišla vize metody Transformační kvantový dech, bylo to jako zázrak. Poprvé se to stalo v koupelně. Bylo mi mizerně, nepřítomně, měla jsem bytostný odpor k sobě sama i k celému svému životu. A jen jsem se tak ploužila a měla jsem jakýsi pocit, že bych měla jít ven, že to bude lepší. Ale nebyla jsem schopna se ani ven vypravit. Stála jsem tam opřená o poličku a v tom jsem spontánně udělala něco --- Co to bylo? Během jednoho nádechu a výdechu se mi změnil můj psychický stav o 100% 🤩 Najednou tu byla pohoda 😊 Pomocí jakési vizualizace a procítění a určitého způsobu dýchání, došlo ke kvantovému skoku a já jsem se lusknutím prstu cítila v pohodě. 

Byla jsem z toho úplně pryč. Najednou tu bylo něco, co pomohlo na moje nepříjemné úzkosti v rámci vteřin! A nepotřebovala jsem k tomu vůbec nic! Neskutečné!! Byla jsem v sedmém nebi, mám vyhráno!! Kdykoliv a kdekoliv mi nebude OK, můžu sama transformovat tento svůj stav. A taky to může pomoct dalším lidem, kterým nestačila práce s podvědomím. To bych si moc přála. Zjistila jsem totiž, že takto je vpodstatě možné komunikovat i s hlubšími vrstvami našeho já -  s nevědomím. 

Po čase jsem zjistila, metodu Transformační kvantový dech můžu využít nejenom, když je mi úzko, cítím se bezcenně, zlostně, smutně, nebo jakkoliv nepříjemně, ale můžu pomocí této metody zvyšovat i míru své pohody, energie, vitality. Můžu se takto dokonce propojovat se svým skutečným Já, se svou vnitřní bytostí i s Vesmírem pro lepší intuici a podobně. Začala jsem tuto metodu používat při meditacích a stejně tak ji používám i při vizualizaci toho, co si přeju. Na co všechno je možné metodu Transformační kvantový dech použít, můžeš zjistit tady:

I když to vypadá, že absolutní moc nad naším životem má naše mysl, není to tak docela pravda. Vědomá mysl může ovládnout určité pocity, ale neplatí to v případě podvědomí a nevědomí. Ty jsou řízeny pocity. Co mají na starosti jednotlivé části naší mysli?

• Vědomí 

  Naše mysl má různé úrovně, něco jako dům s různými patry. V horním patře přemýšlíme, například se rozhodujeme, kam půjdeme na výlet nebo jaké oblečení si vzít. Tomu se říká naše vědomá mysl, protože jsme si vědomi toho, co děláme a co si myslíme.

• Podvědomí

Další patro níže se nazývá podvědomí. Je to místo, kde náš mozek ukládá věci, na které nemusíme neustále myslet, jako je chůze nebo řízení auta. Nemusíme na tyto věci myslet vědomě, protože náš mozek se již naučil, jak je dělat, a uložil informace do našeho podvědomí.

• Nevědomí

Spodní patro se nazývá nevědomí. To je místo, kde náš mozek ukládá věci, které si vědomě neuvědomujeme, jako jsou sny nebo naše nejhlubší obavy a touhy a také jsou zde uložena hluboká traumata.

Podvědomí

Je to zvyková mysl - naučené činnosti, a také naučená přesvědčení, která jsou u většiny lidí z více než 60% negativní.

S podvědomou myslí je možné komunikovat, děláme to každý den:

• když se na něco snažíme vzpomenout → pátráme v podvědomí
• když se chceme naučit něco nového → ukládáme to do podvědomí
• když se nad něčím zamýšlíme → hluboká přesvědčení, která máme v podvědomí uložena

Nevědomí

Nemáme vědomou kontrolu nad našimi nevědomými myšlenkami a pocity, protože jsou skryté naší vědomé mysli. Během našeho dětství jsme sbírali mnoho různých zážitků, které formovaly přesvědčení, strachy a nejistoty, které si neseme dodnes. Většinu těchto vzpomínek si však nemůžeme vybavit. Jsou to nevědomé síly, které řídí naše chování.

Většina pocitů je registrována v nevědomí. Když se dostaneme do kontaktu se svými pocity, vstupujeme do nevědomí - a v těchto chvílích můžeme naše nevědomí ovlivnit i my sami vědomě.

Nemůžete vědomě říkat nevědomí, co má dělat. Pokud jste byli od dětství naprogramováni, že jste špatní nebo nežádoucí, pokusit se vědomě tento program změnit nebude fungovat. Pokud jsou přesvědčení nebo touhy vědomé mysli v rozporu s programy nevědomé mysli, nevědomí vždy vyhraje. Nevědomí podkope i ty nejlepší snahy zahájit změnu. Mluvíte se špatnou částí mozku. Trauma v dětství je primárně zaznamenáno v pravé hemisféře mimo vědomé uvědomění. Pravá hemisféra mozku nerozumí slovům, jejím jazykem jsou emoce. To je také důvod, proč mohou být afirmace a pozitivní myšlení bez procítění neúčinné.

Když zatlačíte do nevědomí to, co vám připadá příliš nebezpečné, než abyste to připustili do vědomí, nemáte k tomu vědomě přístup. Je to nedobrovolná reakce, protože představuje psychologický obranný mechanismus a všechny takové sebeochranné postupy jsou instinktivní, fungují autonomně a (ať už v dobrém nebo špatném) nutí k vašemu chování. Navíc se obvykle zakořenily, když jste ještě dítě, s vaší mentální kapacitou a úsudkem vážně omezeným. Abyste tedy lépe porozuměli svému nevědomí, je potřeba pochopit, že toto je část vaší bytosti, která potlačuje extrémně nepříjemné vzpomínky nebo je před vámi skrývá.

Vaše obrana bohužel nestárne jako vy. Zůstává fixní v čase. Má svou vlastní vůli a energii, aby vás i nadále chránila - reagujete tedy stejně, jako jste to dělali například v 5 letech.

Jaký je tedy rozdíl mezi podvědomím a nevědomím?

1) Příklad nevědomého traumatu

Hana má potíže ve vztahu. Velmi se bojí opuštění. Když dojde k hádce, začne být nejistá a upozadí všechny svoje touhy, jen aby zůstali spolu. Třese se po celém těle, je jí mdlo a není schopna se vůbec uklidnit. Vůbec nerozumí tomu, co se děje, jen má hrozný strach.

Příčina je v nevědomí - pokud je příčina této reakce naprosto neuvědomovaná, jde o hluboké trauma z dětství, v tomto případě opuštění Hany jejím otcem ve čtyřech letech, kdy se rodiče rozvedli. Uvedená situace v Haně nevědomky probouzí ty stejné hrůzné pocity opuštění, strachu, úzkosti, zoufalství a bezcennosti. Bolí ji srdce a připadá si ztracená. Tyto stejné pocity se objeví vždy, když je ve vztahu nějaká hádka nebo krize, Hana ale vůbec netuší, proč tyto pocity má a už vůbec neví, co s nimi.

2) Příklad podvědomého psychického poranění

Petra zjišťuje, že vůči své dospívající dceři cítí určitou žárlivost. Přesto neví proč. Když o tom přemýšlí, začnete si uvědomovat, že tento pocit pramení z toho, že jí vadí, že má mnohem více příležitostí a výsad než ona v jejím věku.

Příčina je v podvědomí - pokud si je Petra schopna vybavit tyto pocity v dospívání, kdy jí rodiče určité věci zakazovali, jsou uloženy v podvědomí. Petra ví, že to bude asi příčina její žárlivosti, zloby a rozmrzelosti, ale neví, jak se těchto pocitů zbavit.

Práce na sobě je potřeba na všech úrovních

Mnoho programů redukujících stres, nabízených v dnešní době, často neřeší základní příčinu. Spíše než odstranit příčiny samotného stresu se pokoušejí zmírnit účinky stresu, nebo se soustřeďují na vnější události. Je to jako snaha snížit horečku bez řešení infekce. Zdroj “stresu” je ve skutečnosti vnitřní; není vnější, jak lidé by rádi věřili. Pro úzkostného člověka je tenhle svět děsivým místem. Pro hněvivého člověka je to chaos, vyvolávající rozmrzelost a frustraci. To, co držíme v sobě, zabarvuje náš svět. Základním pravidlem je, že se soustřeďujeme na to, co jsme potlačili.

Podíváme-li se na lidský život důkladněji, uvidíme, že je to v podstatě neustálá důmyslná snaha uniknout našim vnitřním obavám, které se promítají na okolní svět. Většina lidí během celého života svoje pocity potlačuje a snaží se před nimi uhýbat. Potlačená energie se tedy hromadí a hledá možnost se projevovat → což se děje prostřednictvím psychosomatických potíží, psychických (emocionálních) potíží a přehnaného emočního jednání v mezilidských vztazích.

Je potřeba pracovat se svou vědomou myslí, se svým podvědomím, i se svým nevědomím:

• Pracovat se svým vědomím na budování návyků, které se později stanou našimi automatickými podvědomými podporujícími návyky, namísto starých sebedestruktivních.
• S podvědomím je vhodné pracovat na uvolnění uvězněných emocí z minulosti, které ovlivňují naše myšlenky, pocity i chování a také na změně negativních podvědomých přesvědčeních.
• S nevědomím je potřeba pracovat na postupném odstranění hlubokých traumat.

Máme tři hlavní způsoby, kterými manipulujeme s našimi negativními pocity, abychom si je nemuseli přiznat a prožívat je:

• Jejich potlačování nebo ovládnutí
• Projevování pocitů
• Uhýbání před nimi

1. Potlačení a ovládnutí

Jsou to nejčastější způsoby, kterými pocity odsouváme a potlačujeme. Při potlačení se to stane nevědomě; při ovládnutí se to děje vědomě. Nechceme být svými pocity znepokojováni a kromě toho nevíme, co jiného bychom s nimi mohli udělat. Jistým způsobem kvůli nim trpíme a pokoušíme se dál fungovat, jak nejlépe umíme. Rozhodnutí ovládnout nebo potlačit určité pocity je v souladu s našimi nevědomými programy, které si všichni přinášíme v sobě jako důsledky sociálních zvyklostí a rodinné výchovy. Tlak potlačených emocí se později pociťuje jako podrážděnost, náhlé změny nálady, svalové napětí v krční oblasti a v zádech, bolesti hlavy, křeče, menstruační poruchy, zánět tlustého střeva, trávicí potíže, nespavost, hypertenze, alergie a další tělesná onemocnění.
K potlačení emoce došlo, protože v nás vyvolávala tolik provinilosti a strachu, že nebylo vůbec možné ji vědomě prožívat. Jakmile hrozilo, že se takové pocity objeví, okamžitě se zatlačily do podvědomí. S potlačenou emocí se pak manipuluje mnoha způsoby, aby byla jistota, že zůstane potlačená a že si ji neuvědomíme. Z těchto mechanismů, používaných myslí s úmyslem udržet emoce potlačené, jsou patrně nejznámější popření a projekce, jelikož mají sklon objevovat se společně a vzájemně se posilovat. Popření má za následek dozrávání hlavních emočních bloků. Obvykle bývá provázené mechanismem projekce. Kvůli provinilosti a strachu potlačíme vyvstávající emoci a popřeme její přítomnost v sobě. Místo abychom ji procítili, promítneme ji do okolí a do lidí kolem sebe. Máme dojem, jako by patřila ´jim´. ´Oni´ se pak stanou nepřáteli a mysl vyhledá a najde si ospravedlnění, aby mohla svou projekci posílit. Vina se přisoudí lidem, místům, institucím, stravě, klimatickým podmínkám, astrologickým událostem, sociálním podmínkám, osudu, Bohu, náhodě, ďáblu, cizincům, etnickým skupinám, politickým rivalům a dalším věcem mimo nás. Projekce je hlavním mechanismem, používaným v dnešním světě. Nachází si důvody pro všechny války, sváry a občanské nepokoje. Nenávist k nepříteli se dokonce podporuje, aby se tak člověk stal ´dobrým občanem´. Mechanismus projekce je za všemi útoky, násilnostmi, agresí, i za všemi formami sociální destrukce.

2. Projevování

Tímto mechanismem se emoce ventiluje, projevuje se slovně nebo řečí těla a ztvárňuje se neutuchajícím množstvím projevů. Projevy negativních emocí umožňují vypustit tolik z vnitřního tlaku, že zbytek se může potlačit. To je velmi důležité pochopit, protože mnoho lidí v dnešní společnosti se domnívá, že se osvobodí od svých emocí tím, že je budou bez zábran dávat najevo. Fakta dokazují opak. Emocionální projevy vedou za prvé k tomu, že dochází k jejich posilování a dodává jim to víc energie. A za druhé projevování emocí jen umožní odsunout jejich zbytek mimo vědomí.
Jestli bude u dotyčného jedince převažovat projevování nebo potlačování, závisí na jeho výchově v dětství, na současných kulturních normách, na zvyklostech a na médiích. V důsledku nepochopení práce Sigmunda Freuda a psychoanalýzy je teď v módě dávat najevo emoce zcela bez zábran. Freud poukázal na to, že potlačování je příčinou neurózy; dávat je najevo bylo mylně považováno za léčivé. Tento nesprávný výklad vedl ke shovívavosti k sobě samému na úkor druhých. Freud v klasické psychoanalýze ve skutečnosti říká, že potlačený impulz nebo pocit má být neutralizován, sublimován, socializován a převeden do konstruktivních projevů laskavosti, do činnosti a tvořivosti. Když své negativní pocity vychrlíme na ostatní, vnímají to jako útok a na oplátku jsou nuceni svoje emoce potlačit, projevit, nebo před nimi uhýbat: projevování negativity tak vede k poškozování a k ničení vztahů. Daleko lepší alternativou je převzít odpovědnost za své pocity a neutralizovat je. Pak jsou k dispozici pro vyjádření jen pozitivní pocity.

3. Uhýbání

Uhýbání před pocity je snahou vyhýbat se jim prostřednictvím rozptýlení. Toto unikání je páteří zábavního a alkoholového průmyslu a je i cestou workoholismu. Unikání a vyhýbání se vnitřnímu uvědomování je sociálně tolerovaný mechanismus. Můžem uhýbat před svým vnitřním já a bránit se svým pocitům bezpočtem aktivit, z nichž mnohé se potom, když zesílí, mohou nakonec stát závislostí. Lidé se zoufale snaží, aby si nic z toho všeho neuvědomovali. Můžeme vidět, jak často v momentu, kdy vstoupí do místnosti, honem zapnou televizor a chodí pak kolem dokola jako v polosnu, neustále programovaní tím, co se do nich řine. Bojí se setkat se sebou samými, mají strach zůstat i jen chvíli sami. Proto všechny ty nepřetržité horečnaté aktivity: neustálé společenské styky, hovory, psaní textových zpráv, přehrávání hudby, činnosti, cestování, vyhlídkové zájezdy, nakupování, přejídání, hazardní hry, polykání tablet, užívání drog a koktejlové párty.

Mnohé z výše uvedených únikových mechanismů člověka poškozují, jsou stresující a neúčinné. Každý z nich sám o sobě vyžaduje zvýšené množství energie. K obraně proti narůstajícímu tlaku odmítaných a potlačovaných pocitů je zapotřebí enormní množství energie. Postupně se snižuje úroveň vědomí a vývoj se zpomaluje. Ztrácí se tvořivost, energie i skutečný zájem o ostatní. Dochází k zastavení duchovního růstu a nakonec i k přibývání fyzických a emocionálních onemocnění, chorob, ke stárnutí a k předčasné smrti. Promítání potlačovaných emocí na ostatní má za následek sociální problémy, rozhádanost, narůstání sobeckosti a bezohlednosti, která je pro naši současnou společnost typická. Nejvýrazněji ze všeho se projevuje neschopnost mít jiného člověka skutečně rád a důvěřovat mu, což ústí v sociální izolaci a sebenenávist.

Metoda Transformační kvantový dech

Transformační kvantový dech je funkční metoda, která propojuje vizualizaci, dýchání a kvantovou vlnu. Energie negativní emoce, kterou v dané chvíli prožíváš,  působí proti Tobě a oslabuje Tě - výsledkem je, že se cítíš bez energie, nepříjemně, nevěříš si, máš odpor k sobě a tedy i úplně k celému světu. Pomocí metody Transformační kvantový dech se tato negativní energie transformuje ve Tvůj prospěch. Vědomě s ní splyneš a změníš její náboj. Výsledkem je kvantový skok = posun ve vědomí, neboli přeloženo do praktického života: okamžitý pocit změny v tom, jak se cítíš. Efekt této metody je okamžitý, ale působí i velmi konzistentně - to znamená, že pokaždé, když ji použiješ, zvedne to celkově Tvoji vibraci. Tedy Tvůj život bude celkově mnohem vyrovnanější.

Chceš se naučit tuto metodu používat ve svém životě? Objednej se na sezení, kde se ji naučíš: K sezení TUDY.

Ať už věříš, že to dokážeš, nebo že to nedokážeš, ... máš pravdu!

-- Henry Ford

Možná již chápete důležitost kontroly našich vědomých myšlenek a udržování těchto vědomých myšlenek v pozitivní náladě. Ale co naše podvědomé myšlenky? Naše podvědomí může mít velký vliv na výsledky, kterých se snažíme dosáhnout ve svém životě. Uvězněné emoce a negativní podvědomé programy na nás působí svým negativním vlivem velkou částí skrze mechanismus našeho podvědomí. Můžete se snažit sebevíc myslet pozitivně a vidět sklenici napůl plnou, ale vaše podvědomé uvězněné emoce vás zrazují neustálým vysíláním svých vlastních obzvláště negativních myšlenek - frekvencí do univerza. 

Čím více uvězněných emocí máte, tím více negativní myšlenkové energie vyzařují a tím těžší bude přitáhnout, co opravdu chcete.

Když se osvobodíte od uvězněných emocí a negativních podvědomých programů, podvědomí nebude vysílat tolik negativní energie, myšlenková a emoční frekvence se změní a pro vás bude snazší si přitahovat to, co skutečně chcete.